Psychotické a afektivní poruchy

Z hlediska závažnosti onemocnění a dezorganizace osobnosti jsou v rámci této klasifikace tzv. psychózy, resp. psychotické a také afektivní poruchy, u kterých se primární léčba zpravidla neobejde bez hospitalizace a dlouhodobé medikamentózní léčby.

Z psychotických onemocnění je v povědomí veřejnosti nejznámější schizofrenie. Doprovází ji narušená kontrola či úplná ztráta kontaktu s realitou (v podobě halucinací – nejčastěji hlasů, bludů a dalších poruch myšlení i poruch chování). Laicky řečeno: pacienti skáčou bez souvislosti od jedné myšlenky k druhé, zvláštnosti se projevují také v řeči (mohou vytvářet nová slova – tzv. neologismy), bývají zde narušené mezilidské vztahy. Mohou se objevit rovněž výrazné psychomotorické poruchy (pacient např. setrvává dlouhou dobu v polohách, do nichž byl uveden, nebo je v druhém extrému pohlcen prudkým vzrušeným stavem) či mutismus (pacient nemluví). Pro diagnostiku schizofrenie sehrává důležitou roli také čas, tedy po jak dlouhou minimální dobu se uvedené příznaky vyskytují. Dle zastoupení jednotlivých symptomů pak rozlišujeme několik druhů schizofrenie, zejména paranoidní, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, postschizofrenní deprese, reziduální a simplexní.

Další větší podskupinu psychóz tvoří mj. poruchy s bludy a akutní či přechodné psychotické poruchy. Tam, kde jsou význačné jak schizofrenní, tak afektivní (zde = poruchy nálady) příznaky, které se vyskytují souběžně a v určitém čase, se jedná o schizoafektivní poruchy (buď depresivní nebo manický typ, anebo typ smíšený).

Poruchy nálady (nebo-li afektivní poruchy, dříve maniodepresivní psychóza) poukazují na změnu nálady ve směru k depresi (s úzkostí nebo bez ní) či mánii (nadnesené náladě). Stresové události mají na počátku těchto poruch významný vztah. Rozlišují se různé stupně obtížnosti onemocnění, od mírného po těžký, a dále s psychotickými příznaky či bez nich. Bipolární afektivní porucha představuje opakované epizody (nejméně však dvě), kdy je přítomna elace a zvýšená aktivita (mánie nebo hypománie, tzn. mírné a méně vážné zvýšení nálady), jindy zase naopak skleslá nálada a nedostatek energie (deprese). Fáze deprese se pak dále rozlišuje podle přítomnosti či absence somatických příznaků (např. dřívější ranní probouzení, nálada je horší ráno, tělesné zpomalení, ztráta chuti k jídlu a úbytek na váze, ztráta libida). Další typické charakteristiky deprese jsou zhoršená schopnost radovat se, pokles zájmů, zhoršení koncentrace pozornosti, unavitelnost, snížené sebevědomí a sebedůvěra, pocity viny, pesimistický pohled, myšlenky na sebepoškození a sebevraždu, poruchy spánku. Periodická (rekurentní) depresivní porucha představuje opakované epizody deprese (patří sem tzv. sezónní depresivní porucha – objevuje se nejčastěji na jaře nebo na podzim). Trvalé poruchy nálady trvají nepřetržitě léta, jednotlivé fáze nejsou však tak vážné jako ty předchozí, nicméně způsobují subjektivní stísněnost a snížení schopností. Řadíme sem cyklotymii (relativně mírné výkyvy nálady od mírné deprese po mírnou elaci, obvykle se rozvíjí v rané dospělosti a má chronický průběh) a dystymii (někdy také neurotická deprese – chronická depresivní nálada s únavou, střídající se s dny nebo týdny, kdy se pacient cítí dobře a celkově stačí zvládat každodenní život).

Použitá literatura:
Duševní poruchy a poruchy chování (MKN-10)
Robinson David J., Poruchy osobnosti podle DSM-IV, Trenčín, 2002
Zvolský P., Speciální psychiatrie, Praha 1996