Hypnóza, jakožto široce pojatý navozený stav kvantitativní změny vědomí, je stará jako lidstvo samo. Prvky sugesce a autosugesce je možno odhalit např. v historických magických textech, zmínkách o stavech transu, atd. Časté bylo využití těchto fenoménů v náboženských a jiných rituálech.
První zmínky o moderním, tj. vědeckém, racionálním pojetí hypnózy, se objevují v 18. století v souvislosti s osobností Franze Mesmera a dalších jejích průkopníků. Tehdy se začalo mluvit o sugesci jako o prostředku k navození hypnotického stavu. Její zastánci měli snahu vytvořit uznanou, více méně jednotnou, „metodu hypnózy“. Šlo o přístup jednoznačně direktivní s důrazem na závislost hypnotizované osoby na vlivu hypnotizéra.
V historii psychoterapie jde o jeden z nejvýznamnějších postupů. Ve svých začátcích využíval hypnózu i Sigmund Freud, který se považuje za zakladatele moderní psychoterapie. Sugescemi se ovlivňovaly tělesné i psychické potíže. Během 20. století se v rámci hypnoterapie vydělil proud více direktivní, vědecký a proud převážně empatický, který využívá k navození hypnózy a k ovlivňování příznaků různých metafor (tzv. ericksonovský přístup).
Dnes jde o uznávanou dílčí metodu v rámci systému psychoterapie s tím, že dle založení terapeuta je využíván přístup spíše empatický a chápající (někdy se hovoří o "mateřské" hypnóze), anebo vystupování převážně direktivní a sugestivní. Z právního a etického hlediska může hypnotizovat pouze ten, kdo k tomu má příslušnou kvalifikaci, což je u nás proškolený lékař nebo psycholog. Zkušenostmi je ověřeno, že ani člověk v hluboké hypnóze nevyplní příkazy, které jsou v rozporu s jeho morálními zásadami.
V praxi se tato metoda nejčastěji využívá tak, že po navození hypnotického stavu se pacientovi zadávají sugesce zaměřené na potlačení některých nežádoucích somatických a psychosomatických příznaků, k odreagování zasutých traumat, k pozitivnímu ovlivnění prožívání, psychické odolnosti, chování a celkového zdravotního stavu. Obvykle jde o sérii hypnoterapeutických sezení (dle druhu a závažnosti symptomů a také míry tzv. hypnability klienta může jít např. o cca 10 sezení min. 1x týdně). Účinnost tohoto postupu je do značné míry závislá na hypnabilitě klienta, tj. na jeho schopnosti pohroužit se do hypnotického stavu a přijímat sugesce. Dle rozvinutosti této specifické vrozené schopnosti u každého člověka je pak možno dosáhnout více či méně významné změny stavu vědomí – od hluboké hypnózy až po stavy, které se nejvíce podobají příjemné relaxaci, z nichž však může klient také významně profitovat.
Léčebné využití hypnózy
Hypnóza se využívá k ovlivňování úzkosti, trémy, deprese, strachu, psychosomatických obtíží (poruchy spánku, bolesti hlavy, tiky, obezita, apod.), některých závislostí, posttraumatických stavů. Prostřednictvím hypnózy lze podpořit schopnost psychické relaxace, ovlivnit únavový syndrom, zlepšit fyzickou i psychickou výkonnost či odolnost, odstranit některé somatické problémy (ztuhlost, křeče…).
